Pes se dobře orientuje na známém území. Někteří majitelé bezpečně pošlou domácího mazlíčka na procházku samostatně a vždy se vrátí domů. Existují ale také příběhy psů, kteří se vraceli do svých domovů, našli cestu z neznámého terénu nebo odlehlých oblastí. Jak zvládnou navigaci v takovém prostoru?
Jak může pes najít cestu domů?
Ráda bych začala tvrzením, které je v rozporu s názvem – mnoho psů, kteří se nacházejí na neznámém místě, nemůže najít cestu do domu, ztratí se. To se stane, když zvíře uteče od majitele, poslouchajíc instinkt lovce. V tuto chvíli je natolik soustředěný na prchající kořist, že nevěnuje pozornost jiným pachům, nezanechává stopy na neznámých místech. Ale určujícím momentem v orientaci pro psa je právě čich.
To, co psovi ztěžuje návrat domů, je mnoho opakujících se nebo identických prvků naší reality (obrovské množství dopravy, stejné domy). Byly případy, kdy pes mohl vylézt několik pater ve výškové budově, ale seděl v blízkosti cizích bytů jen proto, že byly umístěny na stejné straně schodiště jako majitel.
V minulosti mohl pes přijet na zastávku, ze které odjížděl se svým majitelem do venkovského domu nebo na nádraží, pokud tímto typem dopravy často cestoval s člověkem. Nyní ale v mase autobusů a vlaků pravděpodobně nebude schopna navigovat podle potřeby.
Proto, jakmile je pes na cizím místě, může najít cestu domů jen náhodou. Neví, kterým směrem je dům, a pouze řetězec známých pachů ji může zavést na určité území, kde snadno najde své bydliště.
Na sociálních sítích jsem odebírán stránku místních dobrovolníků, kteří pomáhají všem zvířatům v nouzi. Počínaje prvními teplými dny se hlavním obsahem stávají oznámení o ztrátě nebo nálezu domácích mazlíčků, často plnokrevníků. Uposlechnou sexuálního instinktu a utečou za “paní srdce” nebo odejdou s přítelem. Většina z nich zůstává nenalezena.
Jak pes najde domov?
Někteří psi se stále mohou vrátit domů, i když jsou na neznámém místě. Záleží na mnoha faktorech, které ani přímo nesouvisí se schopnostmi domácího mazlíčka:
- Psi jsou schopni zachytit známé pachy na velmi velkou vzdálenost, pokud je pach poměrně “silný”, řekněme z řeky, jezera v blízkosti domu, továrny nebo továrny. Tyto vůně jsou unášeny větrem na mnoho kilometrů, takže jejich následováním může pes vstoupit na známé území.
- Psovi pomáhá i to, že se instinktivně snaží dostat na cestu nebo cestu, kterou si spojuje s člověkem. Někdy dokáže uběhnout po dálnici mnoho kilometrů a náhodou najde známý pach, který ji dovede až k domu.
Další faktory přímo souvisí se schopnostmi mazlíčka:
- Předci domácích psů – vlci – se zřejmě dokážou orientovat podle nebeských těles, protože je dokázáno, že dokážou ze svého doupěte urazit velmi velké vzdálenosti a vrátit se zpět. Možná tuto schopnost zdědili psi, a to i ti, kteří se svým předkům již dávno vzhledově příliš nepodobají (například pekinézové) nebo se pevně zabydleli v bytech (pokojová plemena). Ale samozřejmě u loveckých plemen je to mnohem výraznější.
- Nemůžeme vyloučit schopnost psa pamatovat si. Čím je tedy mazlíček chytřejší, jak rychle se dokázal učit novým věcem, tím vyšší je jeho šance na návrat do domu z neznámého místa.
Zajímavé je, že pes se vždy vydá nejkratší cestou domů, bez ohledu na to, jakou dráhu urazil, než se dostal na neznámé místo.
Tipy pro majitele
Aby se zvýšila šance zvířete na návrat domů, majitel potřebuje vědět následující:
- Psi, kteří vždy chodí na vodítku, se s větší pravděpodobností ztratí. Při procházce mají vypnutý orientační mechanismus, označují území, dešifrují pachy a jejich majitel je vodí.
- Čím dále od domu pes chodí (pěšky, aniž by procházel dopravou), tím širší je jeho „paměťová mapa“ a tím pravděpodobnější je, že najde cestu domů a náhodou se ztratí.
- Něco tak jednoduchého, jako je štítek s adresou na obojku nebo jen ručně psané telefonní číslo na zadní straně obojku, zvýší šance vašeho mazlíčka na návrat domů. Tomu napomáhá i čip implantovaný pod kůži, který obsahuje mimo jiné kontaktní údaje majitele.
Úžasné příběhy o návratu
Jeden z úžasných příběhů o návratu psa se stal v roce 1923 v USA. Majitelé se psem Bobbym (kříženec skotské kolie a anglického ovčáka) cestovali po státě Indiana, kde jejich mazlíček zmizel. Po několika dnech bezvýsledného hledání se rodina vrátila domů do Oregonu. A o šest měsíců později se Bobby dostal ke dveřím domorodců – vyhublý a s tlapami od krve. Vzdálenost, kterou během této doby urazil, je asi 4 tisíce kilometrů. Ve svém rodném městě Silverstone Bobby postavil pomník a na jeho počest byl natočen němý film Volání západu.
Pes Bobby nebyl doma šest měsíců, za tu dobu urazil vzdálenost 4 tisíce kilometrů
Jack Russell Terrier Jarvis se trajektem vrátil domů. Ztratil se při procházce v parku v jiném městě. 2 dny nepřítomný. Pozoruhodné je, že se rodina vydala na procházku jiným dopravním prostředkem.
Jarvis použil trajekt k návratu domů.
Ztracený pes může stejně najít a nenajde svůj domov. V této věci hrají roli nejen její schopnosti, ale také vzdálenost od domu, stejně jako případ, který může vést domácího mazlíčka na území známých pachů. Majitelé by se měli o adresní štítek na obojku psa předem postarat, aby zvýšili jeho šance na vrácení.
Přihlaste se k odběru našeho kanálu na Yandex.Zen
Minulou zimu jsem se zájmem sledoval vývoj příběhu o dobrodružstvích Khary a Saveyho, dvou mláďat ledních medvědů, kteří „pobyli“ několik měsíců v rotačním táboře v Yamalu. Pracovníkům na směny bylo přísně zakázáno krmit medvědy, ale vynalézavá zvířata mačkala kontejnery na odpadky z místních psů. Specialisté si uvědomili nebezpečí situace a rozhodli se odvézt hosty vrtulníkem pryč z vesnice, poprvé jim poskytli zásoby a na tlapky jim připevnili stopaře. Za necelé dva týdny se však oba medvědi znovu hrabali v odpadcích a hádali se se psy: vrátili se, objížďku dlouhou téměř šest set kilometrů.
Pro řešení každodenních úkolů spojených s hledáním cesty zpět má podle vědců většina psů dostatek čichu. Foto Vitaly Malishevsky/Pixabay
Byl jsem ohromen. Jak je tohle možné? Jak se těmto medvědům bez kompasu nebo mapy a bez sebemenší představy o navigaci podařilo najít cestu zpět? A podobných příběhů je mnoho – vracejí se lišky, vlci, medvědi a bůhví kdo ještě. Ale i když předpokládáme, že divoká zvířata mají jakýsi přirozený smysl, co potom vede domácí psy, kteří mají k divoké přírodě velmi průměrný vztah?
Z Frisca do Los Angeles
Kilometry pro psa nejsou překážkou – to potvrzuje dojemný příběh a la Lassie, který vypráví známý specialista na chování zvířat. Podle něj se v létě 1991 jistá Rita Johnsonová vydala autem z předměstí Los Angeles k přátelům do San Francisca. Jako obvykle vzala na výlet svého psa, malou sobolí a bílou šeltii jménem Marin.
Jak ukazuje praxe, psi jsou schopni najít cestu domů stovky kilometrů daleko. Foto: Katrin B/ Pixabay
Cesta trvala déle, než Rita čekala. Asi hodinu od Frisca se zastavila, aby zavolala svým přátelům a oznámila jim, že má zpoždění. Stalo se však neočekávané: zatímco Rita telefonovala, ukradli jí auto i se psem, který v něm seděl. O pár dní později bylo auto nalezeno v San Franciscu, ale Marin nikde. Rita se vrátila domů bez psa.
Co se stalo potom, je nepochopitelné. Na podzim, téměř pět měsíců poté, co Marin zmizela, Rita najednou zaslechla venku tiché zakňučení. Když otevřela dveře, stál na verandě hubený, šedý, chundelatý pes s krvavými tlapami. Žena se nad nebohým zvířetem slitovala. Až v koupelně, když smyla špínu, objevila známou sobolí bílou barvu Marin: malá šeltie urazila více než pět set kilometrů, aby byla konečně doma.
Pachy a magnetismus
Marinova historie je působivá. Jak psi najdou cestu domů? Ukazuje se, že o „technické“ stránce existuje poměrně dost domněnek, víceméně experimentálně potvrzených. Mimo jiné je nejpravděpodobnější hypotéza, že pes používá dva různé navigační systémy v závislosti na tom, jak daleko od domova je.
Na každé procházce se pes učí a pamatuje si pachy spojené s místem, kde se nachází a zároveň zanechává svou pachovou stopu. Fotografie pasja1000/Pixabay
Pro určení polohy na relativně krátké vzdálenosti, tedy řádově 20-25 kilometrů od domova, může stačit jejich vysoce citlivý čich. S největší pravděpodobností psi používají překrývající se kruhy známých pachů a analyzují data v podstatě stejným způsobem jako systém určování polohy mobilní věže.
Funguje následovně. Na každé procházce se pes učí a pamatuje si pachy spojené s místem, kde se nachází a zároveň zanechává svou pachovou stopu. Jakmile pes opustí obvyklou trasu, analyzuje pachové prostředí při hledání více či méně známých signálů. Poté, co objevila například vůni kavárny, kterou kdysi procházela, nebo vůni obzvláště světlého záhonu, jde směrem ke zdroji vůně – to je první kruh. Tam může narazit na stopu, kterou zanechal známý pes, nebo na stopy člověka, který kdysi prošel kolem místa běžné procházky – to je přechod do druhého kola. Po těchto stopách pes vstupuje do třetího, nejbližšího kruhu, který již obsahuje vlastní značky vedoucí přímo domů.
Podle vědců většině psů tento způsob určení polohy zcela postačí k řešení každodenních problémů souvisejících s hledáním cesty zpět k majiteli. Dokazují to studie Vysoké školy zemědělské v Praze: díky nim vešlo ve známost, že až 60 % psů se v prostoru orientuje pouze pomocí nosu. Mezi ostatními je však mnoho těch, kteří jednají zcela jinak.
K navigaci na velké vzdálenosti zřejmě někteří psi využívají schopnost detekovat magnetická pole Země. Čeští vědci si všimli, že asi 30 % zvířat při dlouhé procházce na otevřeném prostranství musí běhat ze severu na jih. Striktně sledují geomagnetickou linii, která je pro ně zjevně něco jako kompas.
Podle vědců vrozený „magnetický smysl“ pomáhá psům pochopit, kterým směrem je dům, i když cesta trvá stovky kilometrů. Nezní to samozřejmě moc přesvědčivě, ale špatné vysvětlení je lepší než žádné.
