Pokud víte, o čem interpret mluví, umíte číst mezi řádky a znáte historii písně, můžete k textu přidat interpretaci. Po kontrole naší redakcí jej přidáme jako oficiální interpretaci písně!
Nejnovější přidané interpretace k textům
Prod. Autor: Moritz Dauner (@moritzdauner) & Ericson (@ericsonkeinsony)
Míchání: Ericsson
Stem Master: Lex Barkey (@lexbarkey)
Prod. Autor: SIRA (@sirakeinsiri) & southstar (@southstarr)
Míchání: Kev Koko (@kevkoko)
Mistr: Lex Barkey (@lexbarkey)
Remake Yah Len Tua z KK (Bad Brotherz)
Zvládl: Warut „Sevendogs“ Rintranukul
Instrumentální remake „Já jen chci“
Populární texty od Katya Lel
Populární texty pro měsíc
Všechny texty jsou majetkem příslušných vlastníků. Všechna slova jsou uvedena pouze pro informační účely.
Vaše soukromí Funkční soubory cookie Cílené soubory cookie Výkonné soubory cookie Nezbytné soubory cookie
Vaše soukromí
Když navštívíte jakoukoli webovou stránku, může ukládat nebo přijímat informace ve vašem prohlížeči, většinou ve formě souborů cookie. Tyto informace se mohou týkat vás, vašich preferencí nebo vašeho zařízení a primárně se používají k tomu, aby web fungoval tak, jak očekáváte. Tyto informace vás obvykle přímo neidentifikují, ale mohou vám poskytnout personalizovanější online zážitek. Protože respektujeme vaše právo na soukromí, můžete se rozhodnout nepovolit určité typy souborů cookie. Kliknutím na nadpisy různých kategorií se dozvíte více a změníte naše výchozí nastavení. Blokování některých typů souborů cookie však může ovlivnit váš zážitek z používání stránek a služeb, které můžeme nabídnout.
Funkční cookies
Tyto soubory cookie umožňují webu poskytovat rozšířenou funkčnost a personalizaci. Můžeme je nastavit my nebo poskytovatelé služeb třetích stran, jejichž služby jsme přidali na naše stránky. Pokud tyto soubory cookie nepovolíte, některé nebo všechny tyto služby nemusí fungovat správně.
Cílení na soubory cookie
Tyto soubory cookie mohou být nastaveny prostřednictvím našich webových stránek našimi reklamními partnery. Tyto společnosti je mohou použít k vytvoření profilu vašich zájmů a zobrazení relevantních reklam na jiných webových stránkách. Neukládají přímo osobní údaje, ale jsou založeny na jedinečné identifikaci vašeho prohlížeče a internetového zařízení. Pokud tyto soubory cookie nepovolíte, budete se setkávat s méně cílenou reklamou.
Výkonové soubory cookie
Tyto soubory cookie nám umožňují počítat návštěvy a zdroje návštěvnosti, abychom mohli měřit a zlepšovat výkon našich stránek. Pomáhají nám zjistit, které stránky jsou nejoblíbenější a které nejméně, a sledovat, jak se návštěvníci po webu pohybují. Všechny informace shromážděné těmito soubory cookie jsou agregované, a proto anonymní. Pokud tyto soubory cookie nepovolíte, nebudeme vědět, kdy jste navštívili naše stránky, a nemůžeme sledovat jejich výkon.
Nezbytně nutné cookies
Tyto soubory cookie jsou nezbytné pro fungování webových stránek a nelze je v našich systémech zakázat. Obvykle se nastavují pouze v reakci na vámi provedené akce, které představují požadavek na služby, jako je nastavení vašich preferencí ochrany osobních údajů, přihlášení nebo vyplňování formulářů. Svůj prohlížeč můžete nastavit tak, aby vás tyto soubory cookie blokoval nebo na ně upozorňoval, ale v tomto případě nebudou některé části webu fungovat. Tyto soubory cookie neukládají žádné osobně identifikovatelné informace.
Pro nejlepší prezentaci našich stránek používáme soubory cookie. Pokud budete nadále používat stránky, předpokládáme, že vám to vyhovuje.
Okurky jsou příběh Nikolaje Nosova, se kterým je důležité seznámit děti mladšího a středního věku. Popisuje, jak dva kamarádi Kotka a Pavlík přijíždějí z rybářského výletu a sbírají okurky na veřejném prostranství. Hlídač si jich všimne, ale chlapcům se podařilo uprchnout. Kotě přinese kořist domů a řekne matce, odkud přišli. Co mu řekne maminka a jak Kotkův večer skončí, zjistěte z práce. Příběh říká, že je špatné brát věci jiných lidí a je třeba se zodpovídat za své chyby a nenechat se přemlouvat ke spáchání špatného skutku.
Jednou vzal Pavlík Kotka s sebou k řece na ryby. Ale v tento den neměli štěstí: ryby vůbec nekousaly. Ale když se vrátili, vlezli do zahrady JZD a nasbírali kapsy plné okurek.
Hlídač JZD si jich všiml a zapískal na píšťalku. Utíkají před ním. Pavlík cestou domů přemýšlel, jak se nedostane domů za lezení po cizích zahradách. A své okurky dal Kotkovi.
Kočka přišla domů šťastná:
– Mami, přinesl jsem ti okurky!
Máma se podívala a on měl plné kapsy okurek, v prsou měl okurky a v rukou další dvě velké okurky.
– Kde si je získal? říká máma.
– Tam, u řeky, na JZD.
– Kdo ti to dovolil?
Nikdo, dostal jsem to sám.
– Ne, neukradl jsem to, ale je to tak jednoduché . Pavlík to vzal, ale já nemůžu, nebo co? No, vzal jsem to.
Kotka začal vytahovat z kapes okurky.
– Přestaň, přestaň! Nenahrávejte! říká máma
“Teď je přiveď zpátky!”
– Kde je můžu vzít? Rostly na zahradě a já jsem trhal. Stejně nevyrostou.
– Nic, vezmi to a polož to na stejnou postel, kde jsi to utrhl.
– Ne, to nevyhodíš! Nezasadili jste je, nevychovali, nemáte právo je vyhodit.
Kočka začala plakat.
– Je tam hlídač. Zapískal na nás a my utekli.
– Podívejte se, co děláte! Co když tě chytil?
“Nedohnal by.” Už je to starý dědeček.
„No, styďte se! říká máma. – Koneckonců, dědeček je zodpovědný za ty okurky. Zjistí, že okurky jsou pryč, řeknou, že za to může děda. Bude to dobré?
Maminka začala dávat okurky zpátky Kotkovi do kapsy. Kočka plakala a křičela:
– Nepůjdu! Děda má zbraň. Zastřelí mě a zabije mě.
A nechte ho zabít! Bylo by pro mě lepší nemít vůbec žádného syna, než mít syna zloděje.
“Tak pojď se mnou, mami!” Venku je tma. Bojím se.
– Nebojíš se to vzít?
Maminka dala Kotkovi do rukou dvě okurky, které se jí nevešly do kapes, a vyvedla ho ze dveří.
“Buď přines okurky, nebo odejdi z domu úplně, ty nejsi můj syn!”
Kotka se otočil a šel pomalu ulicí.
Byla už docela tma.
“Hodím je sem, do příkopu, a řeknu, že jsem je nesl,” rozhodl Kotka a začal se rozhlížet. “Ne, já to vezmu: někdo jiný to uvidí a děda kvůli mně dostane ránu.”
Šel po ulici a plakal. Byl vyděšený.
„Páv je dobrý! pomyslel si Kotka. – Dal mi své okurky a sedí doma. Předpokládám, že se nebojí.”
Kotka opustil vesnici a šel přes pole. Kolem nebyla ani duše. Ze strachu si nepamatoval, jak se na zahradu dostal. Zastavil se poblíž chatrče, stojí a pláče stále hlasitěji.
Hlídač to slyšel a přistoupil k němu.
– Proč brečíš? ptá se.
— Dědečku, přinesl jsem zpět okurky.
– A které jsme s Pavlíkem vybrali. Máma mi řekla, abych to vzal zpátky.
– To je ta věc! divil se hlídač. “To znamená, že jsem na tebe pískal, ale ty jsi ještě ukradl okurky.” Špatný!
– Pavlík to vzal a já to vzal. Dal mi také své okurky.
– Nedívej se na Pavlíka, měl bys rozumět sám sobě. No, už to nedělej. Pojď okurky a jdi domů.
Kotka vytáhl okurky a dal je na zahradu.
– No, to je vše, že? zeptal se stařec.
“Ne. jeden chybí,” odpověděl Kotka a začal znovu plakat.
– Proč chybí, kde je?
— Dědečku, snědl jsem jednu okurku. co se teď stane?
– No, co se stane? Nic se nestane. Jedl, jedl. Na zdraví.
– A ty, dědečku, nebudeš mít potíže za to, že je okurka pryč?
– Podívej, o co jde! Děda se zasmál. – Ne, za jednu okurku se nic nestane. Pokud jsi nepřinesl zbytek, tak ano, ale ne.
Kočka utekla domů.
Pak se náhle zastavil a z dálky zakřičel:
– A tato okurka, kterou jsem snědl, jak se bude posuzovat – ukradl jsem ji nebo ne?
— Hm! řekl dědeček. – Jaká to výzva! No co tam je, ať se to neukradne.
Vem si, že jsem ti to dal.
– Děkuji, dědečku! Půjdu.
Kotka se plnou rychlostí řítil přes pole, přes rokli, po mostě přes potok a už nespěchaje jel přes vesnici domů. Jeho srdce bylo radostné.
Kategorie příběhů:
hodnocení příběhu
Komentáře
Pamatuji si historku z dětství a hlavně jsem měla obavy, protože ten kluk měl vzteklou matku. Právě to čtu svému synovi a příběh se mu líbí.
Příběh je zajímavý. Číst mému synovi v noci. (Teď nemůžete říct takovému dítěti, aby šlo do pole a vrátilo se v noci)
Máma byla samozřejmě na svého syna příliš tvrdá. Mohla říct jemněji, nebo jít s ním. V noci kvůli nějakým okurkám dala syna ven.
Příběh je moc dobrý, ale o matce to je samozřejmě mínus a dávám 4 hvězdičky z 5! Ani dceři se tento příběh nelíbil.
Šikovná maminka! Nemůžeš si vzít někoho jiného. Kdyby tak byli vychováni všichni, pak by naše země byla jiná. Pět bodů!
Příběh je to jistě poučný, ale já bych nemohl poslat svého syna, takže bych s ním šel do této zahrady. Ale s hlídačem je teď těžká otázka, kdyby nebyli tak laskaví a moudří
Snažím se také vštěpovat svým dětem: nemůžete si vzít někoho jiného, dokonce ani tužku. Snažím se, aby to pro mě bylo měřítko ve všech sférách života.
Měl jsem podobný příběh. Bylo to v 70. letech minulého století se školními hračkami. Moje matka udělala totéž. Přiměla mě vrátit se a omluvit se. Bylo to na vesnické základní škole před 60 lety.
V žádném případě byste neměli vinit svou matku za taková slova, bez ohledu na to, jak to bylo, protože děti se musí učit od svých rodičů, co do toho vložíte, to dostanete. Máma má v tomto příběhu pravdu! A špatné matce, která své dítě podporuje v rozmarech, se prý nelíbí příběh, který by byl srozumitelný.
Když jsem byla malá, učitelka nám ve škole velmi často četla tuto pohádku. Od dětství rád čtu díla Nosova.
Velmi dobrý příběh. Normální matka) přísně, ale pravdivě. Jednou provždy si svůj čin zapamatujete a příště budete více přemýšlet hlavou.
Dobrá historka o tom,že cizímu vzít nemůžeš a tady má matka v něčem pravdu a ne tak docela.Mohl bych říct zítra odpoledne to vezmeme spolu nebo to vezmeme sám,ale vozit dítě do pole sám v noci je moc!
Velmi zajímavý a poučný příběh! Tak se mají vychovávat děti! Příště popřemýšlej, jestli to za to stojí!
Tento příběh vás učí být upřímný, být zodpovědný za své činy. Nemůžeme vinit mámu. Myslím, že z ní vyrostl úžasný, chytrý, čestný a vděčný syn.
Parafrázoval jsem matčina slova, nemohl jsem za svou dceru přečíst „dobře, ať zabije“. Ale obecně je příběh dobrý a poučný, jako všechny příběhy Nosova ho miluji od dětství.
Příběh je dobrý a poučný. Ale není ten správný čas! Jen teď je děsivé pustit dětskou ruku z vaší ruky nebo se odvrátit v nevhodnou dobu. nejen to v noci pošlete jedno dítě přes pole!
Samotná Nosová milovala příběhy a já je četla s chutí! Ale teď, jako dospělá, věnovala pozornost své matce. Dcera přímo zalapala po dechu, když řekla, ty nejsi můj syn! Říká: jak ho poslala samotného. To je taková výchova.
Ke komentářům o špatné matce. Příběh neříká, zda maminka zůstala doma, nebo šla za chlapcem po poli, aby ji neviděl. Z hlediska výchovy skvělý tah, povedlo se – opravit. Tady je pro vás poučení, už nebudete chtít krást. Co se v té době odehrávalo v duši mé matky, můžeme jen hádat))
Příběh je úžasný, se správným vyvážením hodnot. A pro ty čtenáře, kteří odsuzují matčin čin, vysvětlím: Za prvé, krádež (a odebírání okurek bez požadavku z cizího pozemku, to je krádež) je snazší a snadněji potlačit v zárodku. A pak nejdřív okurky a co se pak bude krást? Za druhé, nestačí dítěti vysvětlit, že se dopustilo špatného skutku, musí ho napravit. A pocit studu za dokonalé a strachu si budeme pamatovat ještě dlouho, ne-li celý život. A to dítě už neudělá. Za třetí, mnoho lidí zapomíná, že to byla doba SSSR. bylo možné bezpečně pustit děti na procházku i ve dne nebo v noci, zejména na vesnici. Moje maminka jako malá jezdila na projížďku a ze své vesnice odjela k tetě do jiné vesnice, 800 km odtud. a bylo to bezpečné a nikdo po cestě nepožadoval peníze, proč je nevzít.) Příběh je tedy z pedagogického hlediska velmi správný. a potřebná.
Nehádám se, příběh je dobrý, ale. Podivný přístup k tomu, že právě tak tvrdými opatřeními se „nesmysly“ vytloukají. Kotka zprvu ani nechápal, že jednal špatně, vesele přinesl okurky. Jen jsem si jistá, že kdyby matka synovi v klidu vysvětlila, že se NEMOŽNO krást a že krade, tak by jí sotva rozuměl. Jsem co. Fráze „No, nech ho zabít“, „Ty nejsi můj syn“ – nemohli byste svého syna poslat správným směrem jinými slovy? Takové věci jsou dobře otištěny v myslích a podvědomě stále vycházejí později. Syn bude podvědomě odkládat, že za jakýchkoli nepříjemných okolností ho matka snadno opustí, tzn. její láska je bezpodmínečná. Ještě jednou opakuji: nepodporuji krádež toho chlapce, ale musíte si také dávat pozor na jazyk své matky.
Příběh v duchu sovětské výchovy, vydírat dítě tím, že to není tvůj syn, pokud se neřídí správně, nemělo na výběr a vědomí špatného skutku, prostě pochopil, že nemůže žít sám bez matky. Z hlediska psychologie je to pro matky nejodhalující příklad toho, jak s dítětem nemluvit a jednat. Máma se stará jen o svou pověst, nemůže mít špatné dítě a to dítě není špatné, jen se učí, získává zkušenosti a ano, dělá chyby. Kolosální rozdíl mezi „zlým dítětem“ a „špatným skutkem“. Čin je jistě špatný, ale proces rozhodování nelze nazvat výchovou.
